Problém se objevuje čím dál více hlavně u dětí z mnohodětných rodin (polyteknoi). Zástupce řeckého ombudsmana Jorgos Moschos uvádí, že neustále stoupá počet dětí, které přicházejí do škol, aniž by s sebou měly svačiny, či drobné na nějaké občerstvení.

Školní psycholožka Maria Nezini v rozhovoru pro švédskou televizi velmi emotivně vypovídá o tom, jak se jí děti svěřují, že doma nemají co jíst: „Situace není složitá, je jednoduše dramatická... Děti se vracejí domů po poledni a nemají co jíst... Odpoledne se budí hlady a bouchají kastroly... V civilizované Evropě roku 2012, v hlavním městě Řecka jsou děti, které nemají co jíst... Děláme, co můžeme, organizujeme sbírky...kupujeme oblečení, potraviny... Situace je jednoduše otřesná.“

Zvláště zlá je situace v Athénách. Zatímco na venkově si lidé dovedou obživu obstarat sami, ve velkých městech je to složitější. Stejně tak tomu bylo za velkého hladomoru v zimě 1940/1, který díky námořní blokádě Řecka zabil na 250 000 osob. Nejvíce postižené byly i tehdy právě Athény, zvláště pak děti. Dnes starosta Athén Kaminis uvádí, že se denně rozdává několik stovek porcí jídla dětem, u kterých je prokazatelná podvýživa.

Stejně tak stoupá počet dětí, které se ocitají v dětských domovech. Prokurátor pro záležitosti nezletilých v Athénách uvádí, že do jeho úřadu přichází stále více lidí, jejichž tíživá situace jim neumožňuje zajistit dětem pravidelnou stravu. Proto své děti umisťují do dětských domovů, avšak nedávají je k adopci. Chtějí je pouze dočasně zaopatřit, přičemž doufají, že se brzy jejich materiální situace zlepší a oni si budou moci vzít děti zpět.

Dokonce se setkáme s názory, které současné masové odkládání dětí do ústavů přirovnávají k 50. letům, kdy byla – ještě ve stínu právě ukončené občanské války – vládnoucími kruhy vytvářena tzv. Dětská městečka. Jednalo se o vesničky, do kterých byly umisťovány hlavně děti levicově orientovaných spoluobčanů a těch, kteří odešli za hranice. Dětem zde byla poskytnuta základní péče, vzdělání, ale i ideologická výchova v duchu antikomunismu.

Řecká rodina prochází velkou krizí. Podle deníku To vima se nyní na hranici chudoby pohybuje zhruba třetina řecké populace, což jsou zhruba tři miliony, což není rozhodně nijak povzbudivé. A vyhlídky zatím nejsou nijak růžové.